Erasmus Plus – Maribor Slovinsko 2020

Ve dnech 19. 9.-2. 10. 2020 se vybraní žáci 3. ročníků účastnili v rámci projektu Erasmus+ stáže ve strojírenství a elektrotechnice v Mariboru na Slovinsku. Celkem se účastnilo 9 žáků z oborů Elektrotechnika, Mechanik seřizovač a Mechanik seřizovač – Mechatronik. Zahraniční stáž našim žákům umožnila pracovat v odborných firmách, součástí stáže byl i doprovodný program a ubytování. Program stáže byl opravdu pestrý a žáci si tak měli možnost nejen prohloubit své odborné znalosti, ale také rozvinout kulturní povědomí.

Erasmus+

Doprovázející paní učitelka N. Rejdová projekt shrnula následujícími slovy:

“Myslím si, že dvoutýdenní pobyt v Mariboru byl pro všechny velmi přínosný. Studentům umožnil získat nové, nejen pracovní, zkušenosti, procvičit své dovednosti a znalost anglického/německého jazyka. Někteří si také poprvé mohli prověřit svou samostatnost. Pro mne to byla jedinečná příležitost poznat naše studenty i z jiné než “školní” stránky a také objevit krásy Mariboru. Jsem ráda, že všichni – zaměstnavatelé, koordinátorka z agentury i recepční z hotelu, naše studenty velmi chválili.”

Erasmus+ Slovinsko 2020

A jaké byly zážitky, pracovní povinnosti a celkově dojmy našich žáků? Vybrali jsem několik popisů přímo od našich žáků.

“Společně s Filipem L. pracuji ve firmě Tomaž Polanec a.s. Je to malá rodinná firma, která se zabývá obráběním plastu. Po počátečním pohovoru nás majitel firmy provedl a ukázal nám všechny stroje a vysvětlil, jak pracují. Hned poté jsme se pustili do práce. Já jsem strávil zbytek dne u CNC soustruhu, který už byl naprogramován na úpravu plastové kulatiny. Následně mi jeden z pracovníků ukázal, jak si kulatinu nařezat a poté i vrtat. Vrtačka byl jediný ruční stroj. Ke konci dne jsem vyrobil přes 100 hotových kusů na objednávku. V následujících dnech jsem pokračoval ve stejné činnosti.

Ve čtvrtek se mne můj šéf zeptal, jestli umím programovat na soustruhu a tak jsem se pokusil vytvořit program pro výrobu nové součásti. Poté jsme program vyzkoušeli a fungoval výborně. Program byl určen pro výrobu jen několika kusů, takže další dny jsem se vrátil k původní práci u CNC soustruhu. Mezitím mi také kolegové ukázali, jak pracuje CNC fréza. Jeden den jsme také zajeli do původní dílny firmy, kde nám ukázali a mohli jsme si i vyzkoušet, jak se vyrábí kulatiny z různých druhů plastů.

Ve firmě se mi líbilo. Všichni zaměstnanci i majitel byli příjemní a přátelští. Anglicky sice nikdo moc neumí, ale přesto jsme se byli schopni domluvit.”

Honza K.

“Firma, ve které pracuju, se jmenuje Elkosun. Tato firma se specializuje na světla, LED lampy a celkově preferují tzv. “Green energy”. První dny jsem strávil lehkou prací (např.: krájení izolací na kabely různých velikostí, třídění plastových destiček, do kterých jsem poté přidával kondenzátory). V pátek už práce začala být zajímavější. Začali jsme vyrábět cívky, které jsme poté testovali, zdali jsou funkční. Pak se tyto cívky poslaly do veliký pece, aby se nabarvily na bílo. Poté přišlo poslední montování svorek pro následné připojování kabelů. Pak se na to natiskly parametry a bylo hotovo. Poté už jsem začal výrobou LED světel. Není to nic jednoduchý, ale zábava a to je důležitý.

V této firmě jsou velmi přátelský a respektující spolupracovníci, kteří umí anglicky takže v komunikaci s nimi nemám problém.”

Patrik K.

“Firma, ve které jsme pracovali, se jmenuje Goldpack. Zaměřuje se na výrobu součástek i robotů pro balící techniku. Firma se nachází v Hoče, cca čtvrt hodiny vlakem z Mariboru.

Naším supervisorem byl Andrej Babič. Pracovní den začínal v 7:20, kdy nám náš šéf zadal práci pro daný den. Nejdříve nám náš vedoucí vždy ukázal, jak s daným strojem manipulovat, po nějaké době nás zkontroloval a následně jsme pracovali už samostatně. Asi po hodině práce byla první přestávka na snídani s kávou a pak jsme pokračovali v práci až do oběda (10:30 -11:00). Po obědě jsme buď pokračovali v zadaném úkolu, nebo pokud byla práce hotová, vedoucí nám zadal nový úkol.

Ve firmě jsme nejčastěji pracovali na CNC soustruhu Fanuc, na pásové pile a na ručním lisu. Na soustruhu jsme vyráběli ozubená kola nebo závity, na pásové pile řezali trubky a tyče různých poloměrů a na ručním lisu sestavovali pohyblivé součásti robotů a transportních pásů. Měli jsme také možnost vidět naše výrobky přímo v pohybu např. v oddělení, kde se výrobky balí.

Pracovali jsme v malém 7členném kolektivu. Všichni byli přátelští a vždy ochotni nám pomoci a naučit nás nové věci. Většina mluví anglicky, takže jsme se dobře dorozuměli. Kolegové byli komunikativní a zábavní. Např. když jsme zmínili Karla Gotta, náš vedoucí s nadšením zazpíval písničku Včelka Máju. Práce nás velmi bavila a nikdy jsme se nenudili.”

Ondra Z.