Rozhovor se žákem Pavlem K. o oboru Obráběč kovů
Pavel Kolín: Obor Obráběč kovů – Obsluha CNC strojů na SOŠ Velešín má smysl
Pavel Kolín je absolventem oboru Obráběč kovů – Obsluha CNC strojů na Střední odborné škole strojní a elektrotechnické Velešín. Byť skončil před dvěma lety, dodnes se do školy rád vrací. V lednu letošního roku třeba vypomáhal v rámci dne otevřených dveří, během kterého jsme ho vyzpovídali.
Jak na roky na SOŠ Velešín vzpomínáte?
Jen v dobrém, klidně bych se vrátil. (úsměv) Celkově si myslím, že byl výběr školy naprosto skvělý. Přišel jsem do školy, kde jsem neměl žádný problém, a to v žádném ohledu. Své volby jsem nelitoval, naopak, jsem rád, že mě škola tak naučila. I učitelé byli fajn!
Cítím z vás nostalgii…
Mám fakt pěkné vzpomínky. Letos jsem ve škole pomáhal během dne otevřených dveří a bylo super se vrátit. Rád jsem si popovídal s paní učitelkou Hanou Kábrtovou.
Mluvil jste o výběru školy. Měl jste v hledáčku i jinou školu?
Rozhodoval jsem se mezi Velešínem a Českými Budějovicemi, kam šel kamarád. Rodiče mi říkali, že je velešínská škola vyhlášená. Také je blíž. Byl jsem se podívat na den otevřených dveří, líbilo se mi tady, a i učitelé se tvářili mile. Rozhodl jsem se tedy pro Velešín.
Mají podle vás dny otevřených dveří na školách význam?
Ano. Dítě ale musí chtít samo. Když ho sem přiveze rodič, aniž by samo mělo zájem, moc si z toho nevezme. Dnes by každý chtěl sedět za počítačem, hodně dětí se bojí ruční práce, ale chci upozornit, že třeba můj obor o ní tolik není, osobně dělám na plně automatizovaném stroji. A také je nutné zmínit, že sháňka po jeho obsluze je dostatečně velká!
S oborem Obráběč kovů – Obsluha CNC strojů má tedy žák jistotu, že se na pracovním trhu neztratí?
Práci jsem dostal hned. Je to obor, který má smysl.
Je to těžký obor?
Osobně jsem za celé tři roky nesáhl na knížku a vyšel jsem s vyznamenáním. (úsměv) Prostě jsem dával pozor v hodinách, výklad učitelů je přehledný. Paní Kábrtová zároveň nabízí individuální doučování, takže tímto způsobem studentům pomáhá.
Jaká první vzpomínka vám naskočí, když se řekne SOŠ Velešín?
Je jich plno, ale jako první se mi vybaví první den. Ten tlak ve vestibulu, jak tam bylo hodně lidí, slavnostní uvítání ve školní jídelně, projev paní učitelky…
Přijde mi, že rád vzpomínáte právě na paní učitelku Kábrtovou, kterou jste zmínil už víckrát…
Je to skvělá osobnost! Od první minuty měla respekt, což trvalo až do třetího ročníku. Dokázala být přísná, ale zároveň dělala „srandu“. Výborná učitelka, opravdu na ni rád vzpomínám.
Vídáte se se spolužáky?
Sem tam s někým z oboru, občas si napíšeme, ale jsem z Loučovic, mám to k nim přece jen daleko. Je to „štreka“.
Odkud byli vaši spolužáci?
Z Velešína, Kaplice, Českých Budějovic i větší dálky.
Máte nějaký životní sen?
Chtěl bych se kouknout do Ameriky, postavit barák a žít bez jakéhokoliv omezení.
Barák na jihu Čech?
Určitě. Jsem patriot!
